STARÉ MĚSTO - Před třiceti lety zemřel prof. PhDr. Vilém Hrubý, významný slovanský archeolog a vysokoškolský pedagog, který proslavil Staré Město a Uherské Hradiště výzkumem velkomoravských lokalit, potvrzujících existenci mocenského a církevního centra velkomoravské říše v našem regionu. Narodil se 18. listopadu 1912 v Říkovicích u Přerova. V roce 1932 složil maturitu na učitelském ústavu a od roku 1933 až do roku 1948 působil jako učitel na měšťanských a obecných školách na Uherskohradišťsku. V té době také spravoval archeologickou sbírku Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kde vybudoval archeologické oddělení a prováděl ve spolupráci s Československým státním archeologickým ústavem terénní výzkumy uherskohradišťského regionu.
Zlomovým bodem v jeho životě se stal rok 1948, kdy nastoupil jako vědecký pracovník do Moravského muzea v Brně. V tomto roce byl V. Hrubému svěřen archeologický výzkum Starého Města u Uherského Hradiště. V té době Hrubý asi netušil, že výzkum staroměstské aglomerace bude náplní jeho celého budoucího profesního života. Na samém počátku výzkumů objevil první zděnou architekturu Velké Moravy – základy kostela „Na Valách“. Kromě výzkumu ve Starém Městě učinil i jiné významné objevy v Modré u Velehradu, v Hluku, Osvětimanech, na sídlišti z mladší doby římské a časného stěhování národů ve Zlechově. 
V Sadech v poloze Špitálky, dnes Výšina svatého Metoděje, objevil komplex církevních staveb, který spojoval s působením věrozvěsta Metoděje.
Od svého příchodu do Moravského muzea významně usiloval o vytvoření moderního archeologického pracoviště. V letech 1952-1978 zde působil jako přednosta prehistorického oddělení. Docentem byl jmenován v roce 1960 na brněnské univerzitě a v témže roce získal hodnost kandidáta historických věd. V roce 1966 se stal doktorem věd a o tři roky později se s úspěchem podrobil jmenovacímu řízení na řádného profesora pro obor prehistorické archeologie. Od roku 1978 až do své smrti spravoval funkci vedoucího pracoviště slovanské archeologie prehistorického oddělení Moravského muzea. Zemřel 23. září 1985 v Brně a místo posledního odpočinku nalezl na staroměstském hřbitově v poloze „Na Dědině“, v blízkosti svého posledního výzkumu.
Jako archeolog uveřejnil stovky příspěvků, studií a statí. Největší význam však nesou jeho dvě monografie, které jsou dodnes velmi ceněné, a to „Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na Valách“ a monografie „Staré Město – Velkomoravský Velehrad“ z roku 1965.
Současně s terénními archeologickými výzkumy a jejich zhodnocením je třeba zmínit i širší aspekty jeho odborné práce. Od roku 1952 působil jako externí pedagog na katedře prehistorie filozofické fakulty brněnské univerzity, přednášel i na přírodovědecké fakultě UJEP v Brně a na filozofické fakultě KU v Bratislavě. Jeho zásluhou byla též jeho činnost muzejní. Už v roce 1949 uspořádal v Moravském muzeu výstavu „Z moravských archeologických výzkumů, kde prezentoval veřejnosti první objevy a nálezy z velkomoravského centra ve Starém Městě. V roce 1954 je to výstava „Staroslovanská Morava“. Ve Starém Městě „Na Valách“ pak v letech 1958-1959 vybudoval památník Velké Moravy. V roce 1950 vytvořil v Moravském muzeu expozici „Pravěk Moravy“, kterou pak reinstaloval v roce 1966. Nesl též významný podíl na vybudování výstavy „Velká Morava“ z roku 1963, která putovala po světě (Rusko, Švédsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko). Z uvedeného výčtu je patrné, že výstavní činnost V. Hrubého je velmi rozsáhlá, počet výstav, na kterých se podílel, přesahuje číslo osmdesát.
Za svého života se věnoval i přednášení na vědeckých konferencích, na vzdělávacích fórech. Psal také pro denní tisk, spolupracoval s rozhlasem a s Československou televizí.
Profesor Vilém Hrubý byl vůdčí osobností nejen moravské, ale i české a slovenské archeologie. Pro nás, kteří žijeme v prostoru někdejšího centra Velké Moravy, zůstane navíc vědcem, který vnesl světlo do dávné minulosti našeho kraje a vynesl ze země nesčetné doklady vysoké kulturní hmotné i duchovní kultury našich předků.
Jiří Jilík, Zdroj: web Historické společnosti Svatý Velehrad
