Vraťme se na chvíli do školních lavic. Kolik že to známe skupenství? A odpovíme si bez váhání – pevné, kapalné a plynné. A jsme hned u jádra věci, tedy švestky. To jádro neboli pecka, vlastně coby jediné nezmění svůj pevný tvar i po zdánlivě jednoduchém procesu destilace, jinak vše podléhá změnám. Ale co, měl bych se opravit, copak na Valašsku či Slovácku někdo řekne plodu či stromu švestky jinak než trnka?
Když se moravská trnka zasadí a za několik let sklízíme úrodu, záleží pak na jejich množství, jak s těmi vzácnými namodralými plody naložíme. V prvních letech se o ně postará manželka a pochutnáme si na nich v koláči či kynutých knedlících, později si pěstitel položí otázku – a není to škoda? A začne se ohlížet po vhodné nádobě, ve které by trnky zkvasily, a obsažený cukr se přeměnil na kýženou slivovici. A vidíte, hned jsme se dostali postupně od všech forem skupenství až ke „kalíšku“. Ale není to zase tak hned, je třeba za vším vidět hlavně hodiny poctivé práce při sběru trnek, manipulace s nimi a péčí o samotný kvas a jeho finální zpracování.
Zkusme trochu zabrousit do teorie – organické chemie. Co se to vlastně s těmi trnkami v bečce stane? Procesu lihového kvašení se odborně říká fermentace a podle příslušné chemické rovnice se cukr rozloží přibližně v poměru na polovinu etanolu ku druhé polovině oxidu uhličitého a vzniká také určité množství tepelné energie. Potom už následuje proces destilace, lidově řečeno „pálení“ kdy se odpaří většina vody a izoluje se etanol a zbavuje se nežádoucích příměsí. Samozřejmě kvalita destilátu je přímo úměrná kvalitě suroviny a také čistotě, která musí především zabránit přístupu octových bakterií, které dokáží naše snažení zcela znehodnotit.
Valašská nebo slovácká slivovica - to je pojem a naši předkové v ní viděli i pevnou měnu a základ živobytí. V nouzi se dala prodat, nebo vyměnit za jiné zboží. Pravda, jako každá jiná měna, i u slivovice se měnil časem kurz, který ale naštěstí nepodléhá regulaci národní banky. Mohli bychom ji tedy klidně i dnes přiřadit do „koše“ jiných u nás používaným měn, tedy koruně, euru či zaměstnaneckým stravenkám.
Trnkám a slivovici věnovali našem regionu hodně času ve formě písemných pojednání a záslužných činů i mnozí zlínští klasici jako etnograf Karel Pavlištík, soudce a spisovatel Josef Holcman, popularizátor koštů slivovice vědec Petr Hlaváček, nebo historik a znalec téměř všeho Jiří Severin. Posledně jmenovaný se zasloužil také o vznik opravdu jedinečného muzea pálení a pálenic ve Vlčnově a také o vydávání knih na toto téma anebo i recesistických tiskovin.
A co vy – ještě nemáte vypálené? Já už se chystám, včera jsem měřil cukroměrem svůj kvas, ještě to chce chvíli počkat a už se těším do pálenice. Ne na to, kolik zaplatím, ale ta atmosféra při tom, to „pomudrování“ s chlapy, manželka si povykládá s páleničářem o technologii a nakonec samotné koštování, to je vždycky zážitek. A vzpomenu si také na naše bývalé a oblíbené kolegy novináře a odborníky v tomto valašském sportu, Laďu Miku a Laďu Koželuhu.
Můžete se ke mně přidat, nebo i zastavit a pochválit mě tú moju! Po kalíšku, po kalíšku …
Rudolf Maňas
Ilustrační foto: www.ireceptar.cz
