Článek „Tichý hlas českých médií ve Vídni“ v posledním Mediažurnálu (2/2019) mně připomněl osobnost novináře a spisovatele Jana Janči (1866-1928), který svůj profesní život spojil s úsilím o emancipaci české menšiny žijící ve Vídni a v Dolním Rakousku ještě v dobách rakouského 
mocnářství. Rodák ze slováckého Vlčnova po studiích získával první novinářské zkušenosti v nejčtenějším listu na Moravě Našinci. Z Olomouce se vrátil na počátku 90. let do rodného kraje a v Uherském Hradišti redigoval Slovácké noviny a posléze vlastní list Slovač. Radikální novinář chtěl být v centru všeho dění, a proto se v roce 1895 odstěhoval do Vídně. V hlavním městě monarchie vydával nejdříve vlastní noviny Slovan a po jejich zániku se stal odpovědným redaktorem Vídeňského deníku, českých novin určených právě pro početnou českou menšinu ve Vídni, což byl předchůdce dnešních Vídeňských svobodných listů vzpomínaných v článku Martyny Radlowske-Obrusnik. Za práva menšiny bojoval Janča nejen na stránkách novin, ale i vlastní angažovaností v menšinových politických spolcích, v nichž spatřoval dosud nevyužitou politickou sílu v boji za státní právo Čechů. Za hlavní cíl vyhlásil zakládání českých škol v jednotlivých vídeňských okresech, a tak se stal jednou z vůdčích osobností školského spolku Komenský, jemuž je v příspěvku v minulém čísle rovněž věnována pozornost. Radikální postoje, které prezentoval v tisku i jako řečník na schůzích, mu vynesly po konfliktu s ministerským předsedou Richardem Bienerthem přezdívku Der tschechische Marat (český Marat).
Za války vkládal Jan Janča naděje do vzniku federace rovnoprávných národů bývalé monarchie. Jejím rozpadem na národní státy byl zklamán, neboť si uvědomoval, že Češi žijící v Dolním Rakousku, za jejichž práva dvě desetiletí s plným nasazením bojoval, jsou odsouzeni k asimilaci v německém jazykovém 
prostředí poválečného Rakouska. Během války se vrátil do Čech a po vzniku Československé republiky se znovu angažoval jako novinář. Postupně působil v několika moravských listech, naposledy v letech 1925-1928 jako šéfredaktor brněnského deníku Ruch. Vedle rozsáhlé novinářské tvorby se Janča věnoval také tvorbě beletristické; napsal několik románů a povídky, které publikoval v řadě periodik, vyšly i souborně v knižních vydáních.
Jan Janča, spoluzakladatel Vídeňské národní rady československé, činovník školského spolku Komenský, člen výboru Moravského kola spisovatelů, jednatel brněnské odbočky Syndikátu čsl. novinářů a předseda Klubu žurnalistů v Brně, zemřel 27. ledna 1928. Rozloučení s „nestorem brněnských novinářů“, jak jej jmenuje oficiální nekrolog vydaný brněnskými listy, se konalo o dva dny později v síni Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Památku novináře a spisovatele Jana Janči připomíná pamětní deska na jeho rodném domě ve Vlčnově. V rodné obci si v loňském roce připomněli 90. výročí jeho narození výstavou v galerii Klubu sportu a kultury.
Jiří Jilík
Literatura:
Jilík Jiří: Novinářské působení Jana Janči. Vlastivědný věstník moravský, 35, 1983, č. 3, s. 273-281.
Jiří Jilík: Český Marat. Životní cesty moravského novináře /Jana Janči/. In Janča Jan: Dívčí půček. Výbéor z díla. Uh. Hradiště 2008.
